Mistr bopsa Jin Mok
Dnes je na světě několik stovek tisíc kuksando učitelů, ale jenom osm z nich má nejvyšší bopsa titul. Náš učitel, prezident Světové bakdol kuksando federace Jin Mok je jeden z nich. Více než 30 let poskytuje semináře po celém světě. Mistr Jin Mok není pouze uznávaným učitelem kuksando, ale také skvělým specialistou na akupresuru a bojová umění. V Jižní Korei Jin Mok vydal několik knížek o praktice kuksanda. V Litvě vydal knížku ,,Kuksando“ která je speciálně napsaná pro litevské čtenáře, tato knížka už je přeložena do anglického a ruského jazyka. Mistr Jin Mok řídí Národní kuksando centrum, vede různé semináře a zúčastňuje se akademické činnosti, s jeho pomocí se v Litvě a po celé Evropě připravují noví učitelé kuksanda. Jin Mok podotýká, že kuksando člověku pomůže pouze tehdy, když je prováděno správně. On sám se stará o učení, které převzal od svého otce a také založil Světovou bakdol kuksando organizaci, která sjednocuje lidi z celého světa. My jsme členové této federace a s pečlivostí se učíme od našeho mistra. Rozumíme a vážíme si možnosti, dostávat učení z „první ruky“.
Algirdas Kumža o mistru Jin Mokovi
Výňatek z Jin Mok knížky „Kuksando“. Vilnius, 2018.
Hora Kailas nás sblížila. Ted se často scházíme – občas v Jižní Koreji, občas tady u nás. Pokaždé mě dokáže překvapit – jeho ruce umí kouzla. Jednou v Kyjevě k němu dovedli klučinu který byl skoro slepý. Po hodině akupresury, se klučina otočil na svého otce a řekl „Táto, já tě vidím“.
Často se mu zdají prorocké sny…
Nikdy neměl šanci vidět svou matku, ani neví jak vypadá, protože nemá ani jednu její fotku. Vychovala ho babička, jeho otec Chongsan, nejznámější kuksando mistr, se uchýlil do hor, když jeho synovi bylo 20. Tři desetiletí Jin Mok neviděl svého otce, jenom cítí, že je na živu a zdráv, meditující v Korejských horách.
Hodně dávno, jeho rodina byla velmi bohatá, jeden z jeho praprarodičů byl blízký člověk krále. Jeho moc byla obrovská – říkalo se, že bez jeho požehnání se dveře krále neotevřou. Ne nadarmo, je Jin Mokovo pravé jméno Koh. Koh znamená král. Rod Koh je jeden z nejvíc ušlechtilých. Jméno Jin Mok mistr dostal až potom co se stal kuksando mistrem. Během japonské okupace, jeho rodina ztratila všechno bohatství a moc. Jeho děda totiž byl proti vládě Japonců a dostal se na černou listinu.
Když byl Jin Mok mladý, zapomínal často ,že je jenom obyčejný smrtelník, praktikování kuksanda mu dodávala obrovskou energii a on nešetřil svoje síly a neustále se učil. Učil také ostatní a často cestoval do hor. V tu dobu praktikoval cvičení v šesti kuksando centrech a každý měsíc se svými žáky chodil cvičit do hor. V momentech kdy cítil únavu a stres, vzal na záda batoh a sám se zavřel v dalekých chrámech nebo těžce dostupných jeskyních.
Jin Mok s radostí vzpomíná na tyto časy:
Pomocí dlaně jsem mohl prorazit zeď, naučil jsem se zachytit energii ostatních, mohl jsem číst jejich myšlenky. Moje tělo bylo lehké a silné a já sám jsem prožíval opravdové štěstí. Při jednom pohledu do knížky, jsem ji mohl zavřít a následně přečíst celou stránku nazpaměť. Dokázal jsem převzít energii jiného člověka a číst jeho myšlenky! Posílal jsem energii mladým slečnám – ty se vždycky červenaly.
Učit se kuksando Jin Mok začal už v deseti letech, jak to praktikuje otec pozoroval už v raném dětství. Před meditací ho a jeho kamarády otec vždycky uklidňoval s holí. Kuksando mantry Jin Mok uslyšel během toho co otci seděl na kolenou, stejně tak i mantru, kterou posloucháme při každém cvičení dnes. Jeho otec se 15 let učil v horách společně s kuksando mistry. Život v horách a opuštěných horských chatách ho naučil meditaci, akupresuře a bojovým uměním.
V 16 Jin Mok přečetl otcovu knihu o praktikách v horách, ve kterých se během 15 let stal slavným kuksando mistrem – pomocí malíčku mohl přemístit kameny, porozuměl tajemství bojových umění a akupresury. Jin Mokovo mysl byla zahlcena vyprávěním o ještě neprozkoumaných možnostech člověka. Otevřel se mu tajemný svět kuksanda a sám ho začal aktivně praktikovat.
Nejznámější kukando mistr neustále cestoval, skoro každý rok hledal nový domov, až se nakonec usadil v Soulu a založil tu první kuksando centrum v Jižní Koreji. Tady také začalo první vážné učení. Tři roky ho otec učil meditaci, akupresuru a bojová umění. V centru každý den cvičilo 150 lidí a Jin Mok dostal roli učitele – jeho otec většinou řekl jenom krátké úvodní slovo.
Otec se synovi snažil předat všechny svoje znalosti. Jin Mok se přiznává, že v mladí ještě úplně nerozuměl opravdovému hlubokému učení kuksanda, a k tomu dodává: ,,Až po 20 letech se mi otevřela všechna tajemství, následně jsem 100 krát opakoval cvičení které mi ukazoval otec. Když jsem si tato cvičení zapamatoval, naučil mě nové cviky“.
Už od dětství Jin Mokovi v hlavě zní slova jeho otce: ,,Ovládej svoje ego, opatruj všechno živé, až potom zmizí všechny překážky – viditelné, i neviditelné. Až potom, získáš neomezenou sílu a moudrost“.
Otec říkal, že v roce 1984 přijdou velké změny. Tak se také stalo. V tomto roce ho pozvali, aby vyučoval ve Vojenské akademii a v Jižní Koreji se otevřelo první centrum kuksanda.
Dnes přivedl kuksando do pomyslného centra Evropy –do hlavního města Litvy, Vilniusu. Otec vždycky říkal: ,,Kuksando poroste rovně a potom začne růst nahoru. A všechno začne v centru Evropy“.
Nejvyšší mistr Chongsan
Výňatek z knížky Algirdas Kumža „Kuksando. Kniha cesty“, Vilnius, 2018.
Příběh Jin Mokova otce – Nejvyššího mistra, zní jako tisíciletá legenda. 15 let se Chongsan učil kuksando a moudrosti v horách, od jednoho z nejvýznamnějších tao mudrců.
Když dosáhl nejvyšší úrovně, učitel mu nařídil sejít z hory a učit lidi. Tisíc let se kuksando praktikovalo tajně, ale před padesáti lety se horští mudrcové začali bát světové apokalypsy. Pozorovali člověka, kterého ovládlo ego a sobeckost. Mudrcové pochopili že vesmírná síla je v nebezpečí a že se tomu bude bránit velkými katastrofami:obrovskými pandemiemi, tsunami, zemětřesením a záplavami. Věděli že hodně lidí umře, protože člověk neví jak vyhrát nad neustále mutujícím virem. Mudrcové znali odpověď na tento problém: lidé musí začít posilovat svojí životní energii. A proto odhalili kuksando tajemství.
Od tří let mistr Chung San (Modrá Hora) vyrůstal u prarodičů, jeho otec odešel bojovat proti Japoncům. Klučina se u prarodičů cítil sám. Jeho život byl těžký a smutný, všude okolo pozoroval zkázu konce války:zbořené domy , mosty, rozbořené cesty. Lidé v té době hledali své příbuzné po celé zemi. Někdo zůstal odříznut v Severní Koreji. Tehdy to ještě vypadalo tak, že se obě Koreje spojí a odloučené rodiny budou zase spolu.
Když mu bylo 13, bez toho, aby něco někomu řekl, odešel do buddhistického kláštera v horách a oholil si hlavu. Jedno setkání, které bylo naprosto náhodné, mu změnilo život. Mladý mnich nesl dopisy do kláštera, hrál si s kameny a potkal tao mistra. Muž se ho zeptal: „chtěl by ses naučit pomocí dlaně rozdrtit kámen?“ „Nauč mě to!“ – jako dítě vzkřikl nadšený mladík. „Dobře, naučím!“ – a mistr ho poprosil donést vodu. Když se chlapec vrátil zpátky s vodou, neznámého muže už neviděl. Zvedl oči a spatřil jak muž leze po vysoké jeskyni. Přiběhl za nim a podal mu vodu. „Teď se koukej jak se drtí kameny,“– řekl neznámý muž. Natáhl malíček své pravé ruky a šlehl – kámen veliký jako celá pěst se rozbil. Klučina se vyděsil a řekl si, že možná tento neznámý muž není člověk, ale duch.
Následně se ho neznámý muž ptal na různé věci, a nakonec mu řekl, aby vyhodil všechny dopisy a následoval ho. Několikrát se mladík pokoušel o útěk, ale muž mu v tom vždy zabránil. Lezli až na samý vrchol hory a připravovali se večeřet. Chlapec se rozhodl, že se pokusí o útěk brzy ráno. Neznámý muž mu řekl: „Muž by měl svůj slib vždycky dodržet. Poprosil jsi mě abych tě naučil drtit kameny a já ti to slíbil. Od tohoto okamžiku jsem já tvůj učitel a ty jsi můj učeň“.
Celý první měsíc se mladík pokoušel utéct ještě 3 krát, ani jednou se mu to nepodařilo. Učitel se vždycky objevil z neznáma, aby mu v tom zabránil.
Většinou trávili čas na samém vrcholu hory okolo skal, nebo ve skalách. Neustále měnili místa pobytu, trpěli mrazem, studeným větrem i deštěm. Nosili kožichy. Pomocí horských cest, došli na místa kde by obyčejný člověk nepřežil. Učitel většinou šel vpředu a pomocí vázaní za sebou táhl svého žáka.
Jídlo které jedli bylo zelené – rozdrcené kousky stromů, tráva, obilí a rýže. První den se klučina snažil pomocí vody polknout kousky dřeva a rozdrcených kořenů, ale stejně se mu to nepovedlo. „Nemůžu“, – řekl žák. „Od teď budeš jíst jenom takové jídlo“ řekl mu učitel „až budeš mít hlad začne ti to chutnat“.
Celý rok se chlapec snažil zvyknout na jídlo, které mu učitel dával a neustále se ptal: „Kdy se začneme učit?“
„Už sis zvykl na jídlo které ti dávám? Ne! Tak seď, zavři oči a na nic nemysli! Žádné myšlenky o rodičích, domově, o rýži nebo penězích. První krok k úspěchu – naučit se zbavit se myšlenek. První krok – prázdna hlava, očista. Myšlenky, nerozhodnost, tvrdohlavost – pryč. A potom přijde pořádek nebes. Jestli tě pořád obtěžují myšlenky – jsi ještě daleko. Nic neříkej, seď potichu – učit tě začnu, až přijde čas“.
A takto se žák připravoval celý rok. A pak pochopil, že se učit bude muset celý život. Bylo to těžké a neustále měl pochybnosti.
Kuksando pohyby opakoval sto a občas tisíc krát, po 10 – 12 hodinách každý den. A jenom až se je naučil perfektně, učitel mu ukázal další pohyby.
Učitel Chongsan překvapoval ostatní svými schopnostmi. Často ukazoval, co se naučil během 15 let v horách. Neměl v úmyslu ani zbohatnout, ani být známý, chtěl jenom aby co nejvíce lidí vědělo o kuksando praktikách. Chtěl lidi probudit a ukázat jim, jaké mají možnosti.
O neuvěřitelných Chongsanovo schopnostech jsou zachované video ukázky.
První celosvětové vystoupení proběhlo v Japonsku, na Expo 1970. Lidé chtěli vidět, jak mistr pomocí jednoho prstu rozbíjí tlusté desky a kameny. Když se podíváte na zpomalené záběry, můžete vidět, že kámen se rozbíjí ještě předtím, než se ho mistr dotkne – kámen se rozbíjí ne pomocí svalů, ale pomocí mistrově energii.
Vždy, když se Jin Mokovo otec vrátil z hor, říkal, že každý člověk který praktikuje kuksando, může překročit své možnosti a získat stejně tajemnou sílu jako staří mudrcové. Nejvyšší mistry dokázal připravit během dvou, nebo tří let. Podmínky proto byly samozřejmě velmi přísné. Občas svým žákům na břicho položil nejtěžší kámen a nařídil jim dýchat. Takové cviky vyžadovaly nejvyšší soustředění a pozorovaní zkušeného mistra. Vždy se praktikovalo osm hodin: čtyři hodiny se meditovalo a čtyři se učila bojová umění.
Nejvyšší mistr byl přirovnáván k největším odborníkům na bojová umění té doby. On sám je každý den praktikoval a nešetřil se. V létě cvičil nahý na bílých kamenech, jelikož bílé kameny odráží sluneční paprsky. Na podzim nahý stál v dešti.
_____________________
Jin Mok se tajemství kuksando naučil od otce – nejvyššího mistra Chongsana, který jako první začal lidi učit moudrost kuksando. Mistr Chongsan 17 let předával učení kuksando po Koreji a celém světě, napsal 5 knih a v roce 1984 zase odešel meditovat do hor, potom co předal největší tajemství Jin Mokovi a ostatním žákům.